KINO ORION Hradec nad Moravicí
/ADRESA :
Národní dům, Podolská 156, 747 41 Hradec nad Moravicí.
Kino sídlí v prvním patře budovy
Prodej lístků začíná cca hodinu před představením.
Kinobar před vchodem do sálu.
LÍSTKY :
Na webu: http://www.khm.postreh.com/rezervace
Po telefonu: 725 666 073
Emailem: porlikova@muhradec.cz
VÍCE : www.kinohradec.cz
Z historie
Po přestavbě Národního domu roku 1926 bylo zásluhou tělovýchovné jednoty Sokol zřízeno první kino na Hradci. Drobné stavební úpravy a zřízení promítací kabiny na severní straně Národního domu provedl stavitel Benedikt Pracný z Branky.
Promítání kina „ORION“ bylo zahájeno 23. 1. 1927 třemi krátkými němými filmy:
Hold prezidentovi, Lešetínský kovář a Harémový hrdina.
Promítaly se pouze němé filmy. Jejich promítačem byl Bedřich Homola, na pianino hrál majitel podolské pily, Alfréd Lichnovský, nadšený muzikant.
V letech hospodářské krize návštěvnost kina poklesla tak silně, že jeho provoz byl ztrátový. Proto bylo v roce 1932 kino zrušeno. Technické zařízení se muselo pro splacení alespoň části dluhu rozprodat.
Když pominuly důsledky nezaměstnanosti a životní úroveň se začala opět zvyšovat, pomýšlela sokolská jednota na obnovu kina. Nová licence byla udělena Zemským úřadem v Brně roku 1936. Nákladné úpravy sálu a promítacího zařízení trvaly více jak jeden rok. Kino bylo znovuuvedeno do provozu pod novým názvem „KOSMOS“. (Za dob zestátněné kinematografie se většina kin “Kosmos” přejmenovala na “Vesmír”.)
Popularita hradeckého biografu a tím i jeho návštěvnost pomohla překlenout tragickou událost roku 1937, kdy shořela (v dobách promítání vysoce hořlavého 35mm filmu) a propadla se celá promítací kabina (jednalo se o vestavbu dřevěné konstrukce). Byla postavena nová projekce, návštěvnost biografu rostla a zadlužení ovlivněné tragickou událostí bylo brzy vyrovnáno.
Po Mnichovu 1938 dal nový starosta Hradce Bernhart promítací zařízení odvézt do Hlučína a finanční hotovost zabavit. Z Národního domu se na následujících 7 let stal Deutsches Haus (Německý dům).
Po okupaci byla provedena poválečná obnova sálu. Promítací kabina se přesunula ze severu do jih budovy, od té doby návštěvníci hradeckého kina vyhlížejí filmové hrdiny blíže Opavě.
V roce 1955 byl kinosál vybaven novými 200 sedadly na stupních a byla provedena modernizace jeviště. Část původních sedadel z 50. let se dochovala v prvních řadách až do léta roku 2014.
Úpravu sálu do současné podoby provedl v roce 1975 Josef Kuchejda. Byla zřízena šatna pro návštěvníky, zdi obloženy modřínovým dřevem, instalováno nepřímé osvětlení, antiodrazivé zvukové desky, automatické ovládání opony. Krajský filmový podnik nainstaloval nové plátno, které znepřístupnilo zadní jeviště a tím byl elegantně a bez jakéhokoli zákazu od svého jeviště odříznut místní ochotnický divadelní spolek. Víceúčelovost kinosálu vzala za své, sklady rekvizit a kostýmů vyklidila tehdy mladá akční parta se zájmem o amatérský film a v podkrovních prostorách vytvořila fotokomoru, fotokroužek a neformálně se nazývali FSH – Filmové studio Hradec. Kroužek pro děti vedl pan Vilém Vožda, jako ryba ve vodě volal fotomateriály a fotoreportáže Radek Holuša, poté došlo k další generační výměně a komoru obhospodařovali Pavla Orlíková se svým manželem. Vzhledem k tomu, že Fotolaboratoř byla světlu i obyčejným smrtelníkům nepřístupná, dochovaly se v ní historické materiály, časopisy, ale i původní podoba interiérů Národního domu. Lze v ní i dnes vidět, jak takové polo-undergroundové prostory pro práci s mládeží v 70. letech vypadaly. Dochovaly se i fragmenty 16mm filmů “Filmového studia Hradec”. Za starostování Karla Valuška přišel pokyn k likvidaci prostoru a předělání na skladové prostory. V roce 2013 došlo k opětovnému vyklizení prostor a obnovení původní fotokomory. V létě roku 2014 spatřily světlo světa nové fotografie. Celá akce obnovy fotokomory byla podpořena grantem města (o výši 5000,- Kč) a místostarostou Janem Špičkou.
V roce 1976, díky osobní známosti starosty Hradce s ředitelem podniku Meopta Přerov, se stalo Kino Hradec nad Moravicí prvním na světě, kde byly nainstalovány nové, prototypové projektory MEO 5X, vyráběné v různých obměnách až do roku 2013. Projektory trpěly dětskými nemocemi, byly značně nespolehlivé, i proto nejeden divák spojuje návštěvu hradeckého kina s určitými zážitky, které se v jiných kinech tak často nestávaly (zatmění obrazu, projekce koncových pásu a startů, nepřepnutí strojů mezi sebou, nutnost promítání z jednoho stroje s pěti desetiminutovými přestávkami). Především díky úpěnlivé péči promítače Rudolfa Štěpána a díky odkupu dílů z okolních zavřených kin na nich lze občasná představení realizovat s nutnou dávkou stresu dodnes.
Zatímco okolní kina do promítací kabiny alespoň co 20 let investovala (výměna projektorů, instalace prostorového zvuku DOLBY atp.), Kino Hradec téměř 40 let zachovává původní vybavení kabiny, včetně monofonního zesilovače TESLA. Hudba před projekcí se line z kotoučového magnetofonu téže značky, výraznější investicí bylo pouze pořízení červeného světla pro čtení kopií s azurovou zvukovou stopou. Ruku v ruce s tím se i drží nízké vstupné, odpovídající technickému zázemí kina.
Vzhledem k poklesu zájmu o filmová představení v 90. letech, sílily hlasy na znovuzavedení víceúčelového užívání kinosálu. V roce 1999 Divadelní technika MORAVA FILM Brno zhotovuje zvedací lanové zařízení pro nové odklopné plátno (v rámci oslav 90. let národního domu) a tím se opět zpřístupňuje jeviště pro divadelní a jiná kulturní vystoupení v kinosále.
V říjnu tohoto roku pracovní skupina pod vedením pana Skotnici pokládá na jeviště dřevěnou podlahu a následně je provedena nová elektroinstalace a instalován osvětlovací park. Celkové náklady činily cca 185.000,- Kč.
V roce 2000 došlo k uvolnění rukou v programování filmů (zaniká distribuce přes filmová střediska), díky čemuž návštěvnost hradeckého kina opětovně roste. Nejlepších výsledků kino dosahuje kolem roku 2009, kdy jsou zavřena opavská Elektra i kino Mír a opavští milovníci filmu dojíždějí na projekce do Hradce. Průměrná návštěvnost činila 90 lidí na představení (poloviční zaplněnost sálu). Na některé „hity“ sezóny se daří sál vyprodat i pro 3 představení denně.
Ruku v ruce s klesajícím zájmem o společný kulturní zážitek při sledování filmů dochází k uzavírání krásných kin v okolních obcích a městech. Diváci z Melče, Budišova, Vítkova kompenzují celkový úbytek prodaných lístků na českém kinotrhu a kino Hradec si tak udržuje celorepublikově nadprůměrnou návštěvnost až do konce distribuce 35mm kopií (2013).
Diktátem velkých Hollywoodských společností jsou menší kina odříznuta od premiér (skončila výroba filmových kopií pro ČR). Na dotace dosahovaly pouze větší okresní a krajská kina. Sestava takto vyvolených kin dodnes těží ze zavření malých biografů. Návštěvníci tak musí za filmem jezdit do multikin či okresních kin. Digitalizovaná kina zlepšují své výsledky návštěvnosti právě díky náhlému odříznutí stovek malých kin od klasických filmových kopií.
Z dlouhodobého hlediska si však tato lobby podřezává větev sama pod sebou. Neboť koncentrace diváků do větších kin je pouze dočasným trendem.
Pokud již nemají menší města a obce svá kina, děti místních školek a škol již nechodí na filmová představení (lístky i dojezd do vzdálených kin jsou věcí drahou i nebezpečnou) a vztah k chození do biografu si již nikdy nevybudují. V místě, kde se jednou kino zavře, již nikdy není možné biograf obnovit. V lokalitě již chybí celá generace, která by vůbec kouzlo společného sdílení kulturního prožitku chápala, vznikají alternativní projekční prostory po bytech a hospodách a navyknout lidi opět k pravidelných návštěvám biografu se zřejmě ještě nikomu nepodařilo.
Dříve to bylo právě malé obecní kino, které formovalo určité zásady chování v kulturním stánku, přenositelné i do větších měst a jejich divadel a koncertních hal. Dnes již není výjimkou, že děti z některých obcí nechápou ani strukturu těchto kulturních prostor (netuší, že nejdříve je třeba zakoupit lístek, pak si odložit kabát a navštívit společnou toaletu, aby nemusely opouštět sál uprostřed filmu).
Role kin, duchovních stánků, základních uměleckých škol je nedílnou součástí socializace společnosti a učení se vzájemnému respektu a soužití v dané obci.
Malé hradecké kino se nemůže izolovat od vnějších trendů. Lobby velkých amerických studií a provozovatelů velkých kin je třeba brát jako fakt.
Když na konci roku 2012 nemělo kino Hradec co hrát (distributoři přestali poptávat výrobu kopií, přestože byla pro ně stále návratná), došlo k realizaci částečné digitalizace. Vytvořil se tak časový prostor pro dořešení celkové digitalizace, do níž může kino v omezené míře některé tituly hrát a nestane se to nejhorší – a to okamžité ukončení pravidelného promítání.
Model částečné digitalizace, navržený Richardem Vaculou v opavské společnosti Tipa, byl otestován právě na Hradci (díky čemuž byla technika dodána za nákladové ceny). Toto dočasné řešení v podobě HD projekce z Blu-Ray oddálilo zánik mnoha biografů. Je nutno podotknout, že pouze oddálilo.
Kvůli obavám z nelegálního šíření filmů nejsou ochotni distributoři poslat film do kin na blu-ray mnohdy několik měsíců po oficiální premiéře. U kasovních trháků tak vydělávají multikina a plně digitalizovaná kina. Ve chvíli, kdy dorazí blu-ray do hradeckého kina, je film mnohdy dostupný k pirátskému stažení na internetu – čímž opět ještě klesne jeho divácký potenciál.
Investice do HD digitální projekce (částečná digitalizace) však nebyla zbytečná. Díky tomu, že všechna kina, která chtěla přežít, již digitální projekci pořídila, spadly v roce 2015 náklady na digitalizaci nejméně o polovinu od zmíněného roku 2012. Navíc lze celý instalovaný systém použít pro přehrání jakéhokoli digitálního obsahu. Školy si mohou donést své DVD či USB disk s filmem, přednášející se na projektor okamžitě napojí přímo ze sálu se svým notebookem.
Částečná digitalizace umožnila:
a) nezavřít kino již v roce 2012
b) ušetřit na plné digitalizaci minimálně 1,5 milionu korun (tím, že se digitalizace nerealizovala ve chvíli stopnutí výroby fimových kopií, kdy poptávka po rekonstrukcích kabin výrazně převyšovala kapacity kinotechnických firem)
Roky 2012 – 2015: boj o zachování provozu kina
Kino ve své původní jednosálové podobě již není obyčejným spotřebním zbožím. Nároky diváků rostou. Pokud má staré jednosálové kino přežít, musí maximálně využít svých předností:
a) zachovat svůj původní ráz a nechat dýchat historii
b) být flexibilní a pestré v nabídce akcí (multikina jsou řízena silně direktivně)
c) svézt se na vlně retra a využít dochované původní techniky ve svůj prospěch (projekce umělecky i divácky poutavých filmů z původních kopií, realizace minifestivalů, viz akce kina Krnov či Aera).
d) Neustrnout v poskytování komfortu pro diváka – nabídnout pohodlné sezení, kvalitní obraz i zvuk a podpořit doplňkový prodej (tekutin a nešustivých pokrmů).
Díky přátelským vztahům s ostatními přeživšími kiny se podařilo získat repasované sedačky z kina Krnov. V roce 2014 byla provedena kompletní rekonstrukce sálu Národního domu s akcentem na zachování původního rázu kinosálu tak, jak byl zrekonstruován naposled v roce 1975. Nabídla se vyšší kvalita sezení, díky částečné digitalizaci i prostorový zvuk a obraz v HD kvalitě.
V letech 2013 až 2014 získalo místní sdružení Postřeh do svého vlastnictví většinu filmových kopií z distribuce Filmových laboratoří Barrandov, umožňující realizovat filmový klub i dětská představení starších titulů za nižší náklady (doplňkový program kina). Filmy zde na kopiích fyzicky leží a lze je odpromítat kdykoli, v dobách svobody i totality (v digitálním světě lze jakýkoli titul z kin okamžitě stáhnout a již nikdy neposkytnout klíče pro povolení digitální projekce).
V kombinaci vlastního filmového archivu (cca 1500 filmových titulů schovaných na zámku Hradec a v prostorách kina Hradec) a plné digitalizace kina může být právě Hradec ostrůvkem cinefilů z celého Slezska.
Kdo se zasloužil o 88 letou tradici kina?
Dlouholetým vedoucím kina byl poválečný operátor František Škrobánek, od roku 1963 František Andla a po něm od roku 1973 do roku 1988 oblíbený učitel ZŠ Hradec n. M., důchodce Richard Vícha.
Úpravu sálu do současné podoby provedl v roce 1975 Josef Kuchejda.
Koncem roku 1987 je kino převedeno pod Okresní správu kin v Opavě, což má paradoxně za následek v době Perestrojky posílení nasazování filmů z východního bloku a tím i upadání návštěvnosti. V roce 1991 přebírá kino Jednotné kulturní středisko a od roku 2005 spadá pod Městský úřad v Hradci nad Moravicí.
V říjnu 1988 nastupuje paní Danuše Sommerová a v kině působí jako vedoucí do konce června 1991 – v tomto roce končí Okresní správa kin a zároveň pracovní poměr rozvazuje paní Sommerová.
V roce 1991 přebírá kino JKS v Hradci nad Moravicí – a vede ho do února 1993 paní Danuše Tomčíková – od února 1993 do současnosti Pavla Orlíková, nyní to tedy bude již 22 let a Pavla Orlíková je tedy nejdéle soužící vedoucí kina v jeho historii. Vůbec nejdéle sloužícím zaměstnancem je však promítač Rudolf Štěpán, který tento rok slaví 66 let strávených ve společnosti hradeckého biografu.
O hladký průběh filmových představení se po mnoho let staralo několik místních občanů – promítačů: Rudolf Štěpán (od. r. 1949), Josef Kuchejda, Jaroslav Bohuslav, Saša Hurník a pokladník Jan Celta. V roce 2015 je z promítačů aktivní pouze nejstarší Rudolf Štěpán a vstupenky stále prodává Jan Celta.
Saša Hurník po úraze kino v roce 2012 opustil, Jaroslav Bohuslav přestal docházet v roce 2013 pro vytíženost v Braneckých železárnách. Na konci roku 2015 se však nechal opět ukecat a promítá retroprojekce z 35mm pásu.
Mezi další příčiny odcházení promítačů patří spíše konec jedné analogové éry. Digitální projekce již není technickou zálibou a radostí, promítači ztratili své dřívější potěšení a tím i motivaci do symbolicky placené práce docházet.
V roce 2011 si v kině stihl vykonat ještě klasickou promítačskou praxi Richard Vacula a se startem digitální projekce v roce 2012 pomáhal panu Štěpánovi a Bohuslavovi Lukáš Tatarin (oba z Hradce).
V současné době kino hraje až 5 x týdně a ve čtvrtek filmový klub, v pátek film pro dospělé široké publikum, v sobotu jak pro děti, tak pro dospělé a později večer i alternativnější filmy. Průměrná návštěvnost na jedno představení byla v říjnu 2015 okolo 55 diváků na představení a tržby kolem 38 000,- Kč za jeden měsíc (desetinásobek oproti stavu před digitalizací).
V roce 2014 je kino stále z poloviny vyprodáno na dětská představení. Filmy pro dospělé publikum bohužel docházejí i s půlročním zpožděním, účast se pohybuje mezi 15 až 130 diváky.
V roce 2014 kamenné kino realizovalo také sérii letních kin ve spolupráci s o.s. Postřeh a zámkem Hradec n. M. Projekce na zámku navštěvovalo průměrně 200 lidí na představení, projekce v zahradě ZUŠ průměrně 30 lidí.
O dalším osudu a přežití kina rozhodlo nové zastupitelstvo města v březnu 2015 kladně. V návrhu rozpočtu kina pro rok 2015 prostředky pro realizaci kompletní digitalizace a rekonstrukce promítací kabiny jsou. Byla podána také žádost o dotaci na Státní fond kinematografie ČR, která byla schválena v plné žádané výši.
Promítací kabina byla rekonstruována o letních prázdninách 2015 a kino bylo opětovně otevřeno 4. září 2015 oscarovým režisérem, Jiřím Menzelem.
4. 12. 2015 Richard Vacula